Monopol
Ekonomie - Konkurence a hospodářská soutěž
- jde o proces střetávání protichůdných zájmů tržních subjektů (domácnost, stát, firmy)
- každý kdo vstupuje na trh chce realizovat své ekonomické zájmy na úkor jiných účastníků trhu, každý se snaží o získání výhody ve srovnání s ostatními
1) Konkurence mezi nabídkou a poptávkou (napříč trhem)
- k. mezi nabízeným a kupujícím první chce co nejdráž prodat a druhý co nejlevněji nakoupit protichůdné zájmy, nemají-li jinou možnost a musí obchodovat spolu je výsledná cena kompromisem
2) Konkurence na straně poptávky
-nastává v případě převahy, poptávky nad nabídkou, kdy je nedostatek zboží na trhu, konkurence mezi spotřebiteli vede ke zvyšování ceny, rostoucí cena pak vytlačuje z boje některé spotřebitele, (nemají dostatek peněz x nejsou ochotni tak draze nakupovat, u velkých slev, nedostatku zboží - máslo, sporák)
3) Konkurence na straně nabídky
- projevuje se výrazně v případě převahy N nad P, převaha N vyvolává cenový pokles což vede ke zdokonalování výroby, protože firmy se snaží snížit náklady (snaha o maximalizování zisku)
Konkurence mezi firmami probíhá ve 2 základních formách
1) Konkurence cenová
- má podobu snižování ceny, výrobce chce přilákat spotřebitele se snahou ohrozit pozice konkurence z nichž někteří nemusí být schopni při nižší ceně vyrábět, cílem je konkurenty zničit, v budoucnu diktovat ceny
2) Konkurence necenová
- cílem je přilákat poptávku, ale jinými metodami (růstem kvality, technickými paramenty výrobků, rychlými inovacemi výr., obal. výr., servisem, službami)
- konkurence na straně nabídky je spojením cenové a necenové konkurence, obě tyto formy se na trhu prolínají a doplňují
Dokonalá a nedokonalá konkurence
- konkurence na straně N se z hlediska podmínek jakou mají výrobci a prodejci na trhu, rozděluje se na dokonalou a nedokonalou konkurenci
1) Dokonalá konkurence
- všichni kdo nabízejí své zb. na trhu mají naprosto volné podmínky přístup na trhu, někdo z nich nemá žádné výsadní postavení vůči ostatním a také všichni kupující mají na trh stejný přístup
- nerozlišují se zb. značky, nejsou přitahováni reklamou, jedinou metodou konkurence na dokonalém trhu je odstavování zbytečných nákladů na výrobu – zvyšování zisku, je to trh ideální v praxi ho najdeme zřídka
- jediným kritériem pro koupi či nekoupi zboží je cena
2) Nedokonalá konkurence
- mezi potencionálními prodávajícími existuje jeden, který má výsadní postavení na trhu – monopol, výsadní postavení existují i na straně poptávky – monopson (stav, kdy existuje pouze jeden subjekt na straně poptávky a zpravidla více subjektů na straně nabídky, např. u některého strategického zb. - zbraně hromadného ničení, zde je výhradním nakupujícím stát)
- trh kde existují monopoly a monopsony je deformovaný= nedokonalá konkurence, protože monopoly mohou svého postavení zneužívat a diktovat si např. cenové podmínky, dochází k narušení fungování tržního mechanismu, tedy zákon trhu a k možnosti vzniku nerovnosti v ekonomice
- v reálném ekonomickém světu se může setkat s různými formami nedokonalé konkurence:
1) Monopolistická konkurence
- velká skupina firem, v mnoha směrech se podobá dokonalé konkurenci, na trhu existují firmy s dominantním postavením, ale současně zde působí i řada menších konkurenčních firem
- je to nejčastější podoba trhu v praxi
- prosazují se zde všechny formy cenové i necenové konkurence (zákazník si vybírá)
- jedná se o tržní strukturu typickou velkým množstvím malých a středních firem, které obchodují s podobnými ne však totožnými produkty (výrobky se od sebe mohou lišit např: vzhledem)
- díky tomu si k nim zákazníci vytvářejí individuální vztah, přestože se jedná o blízké substituty
- s monopolistickou konkurencí se setkáváme v maloobchodním prodeji např: knihkupectví, konfekce, papírnictví, …
2) Oligopol
- stav kdy na straně N existuje několik málo velkých výrobců s dominantním postavením (obvykle 5-10 velkých firem)
- mají značnou ekonomickou sílu, takže jsou schopni bránit dalším zájemcům, aby na tento trh vstupovali, přístup do odvětví je omezen, spíše necenová konkurence
- zpravidla vyrábějí diferencovaný produkt
- každá firma je natolik silná, že může stanovit cenu vyšší než mezní náklady (P>MC).
- oligopolní struktura na trhu je obvyklejší než-li struktura monopolní (čistý monopol je výjimečný)
- oligopolní struktura je relativně stabilní-firmy se obvykle nesnaží získat monopolní postavení (stabilní je proto, že při pokusu o získání monopolního postavení by daná firma musela vyrábět za vyšší celkové náklady a dosahovala by tak při nezměněných cenách nižšího zisku, což je pro ni nevýhodné)
- přesto se i oligopolní odvětví může za určitých okolností chovat jako monopol, tato situace nastane tehdy jestliže budou oligopolisté postupovat ve shodě=kartel
- typická oligopolní odvětví jsou elektrochemický průmysl, automobilový průmysl, bankovnictví, telekomunikace (mobilní operátoři)
Kartel
- Jedná se o dohodu mezi oligopolisty
- kartelové dohody jsou nezákonné, ale přesto k nim tajně dochází (nejenom v rámci národních ekonomik, ale i na světovém trhu)
- stát se snaží proti kartelu vystupovat, ale proti kartelové zákony nejsou vždy účinné-jedná se o tajné dohody, proto se těžko dokazují
- výhodou nelegálnosti kartelu je jejich vnitřní nestabilita, jednotliví účastníci kartelu jsou v neustálém pokušení dohodu porušit a získat tak pro sebe více výhod
- v ČR-se o kartelech mluví zejména v souvislosti s čerpacími stanicemi (jednotný postup v oblasti cenové politiky, ale setkat se s nimi můžeme i jinde např: společný postup supermarketu vůči dodavatelům)
- nejznámějším kartelem na světě je OPEC (organizace zemí vyvážejících ropu)
Druhy oligopolů
Rozlišujeme dva typy oligopolů podle diferenciace (odlišnosti) produktů:
- Ryzí (homogenní) oligopol - Na trhu je několik málo firem, které nabízejí nediferenciovaný produkt.
Firmy v homogenním oligopolu produkují víceméně stejný produkt, např. ocel, ropa, čpavek apod.
- Diferenciovaný oligopol - Na trhu je několik málo firem, které nabízejí diferenciovaný produkt. Diferencovaný oligopol je odvětvím, v němž firmy produkují výrobky, které jsou spotřebiteli vnímány jako diferencované – odlišné. Velkou roli zde hraje kromě vlastností samotného produktu také marketing a image značky. Typickým příkladem diferenciovaného oligopolu je trh s auty nebo trh s cigaretami.
Oligopol s dominantní firmou – na trhu je malé množství výrobců a jeden velký, který dominuje
Duopol je oligopol pouze se dvěma firmami.
3) Absolutní monopol
- příklad kdy v odvětví zůstává jediný výrobce určitého výrobku, který tak získává absolutní moc nad spotřebitelem, růst cen v případě absolutního monopolu je limitován pouze koupě schopností poptávky, zisky monopolu stále rostou, existence absolutního monopolu znamená fakticky likvidaci konkurence i tržního mechanismu, regulace trhu musí být nahrazena státní regulací
Rozlišujeme: Administrativní monopol – od státu povolený
Absolutní monopol – jen jedna firma zná recept na výrobek
Znaky monopolu:
- je extrémním případem nedokonalé konkurence
- jedná se o takovou situaci na trhu kdy jedna firma tvoří celou nabídku odvětví, její produkt je jedinečný a nemá vhodné substituty
- vstup do odvětví je pro ostatní firmy nesnadný až nemožný
- tržní poptávka je totožná s poptávkou po produkci monopolní firmy
- firma vyrábí menší množství, než by vyráběla firma v dokonalé konkurenci (než by bylo optimální z hlediska alokace zdrojů) a nasazuje zpravidla vysokou cenu
- firma maximalizuje zisk (MR=MC=AC), díky ceně P>MC(AC) dosahuje vysokého čistého ekonomického zisku (monopolní zisk), Křivka nabídky v monopolu neexistuje – výrobce se rozhoduje na základě MR=MC (MR se mění při změně poptávky) – je nejednoznačný vztah mezi množstvím a cenou, monopolní síla – schopnost stanovit cenu nad mezní náklady (tento bod přesahuje látku obchodních akademií)
- v případě monopolní struktury na trhu existuje riziko tzv.zpohodlnění monopolu (=monopol bude většího zisku dosahovat zvyšováním cen místo snižováním nákladů)
- k těmto praktikám monopolu se snaží zabránit Hospodářská politika vlády, konkrétně Antimonopolní úřad (=úřad na ochranu hospodářské soutěže viz níže)
- některé typy monopolu stát pouze sleduje, vykonává nad nimi dohled, jedná se zejména o administrativní monopol a přirozený monopol
- Administrativní monopol vzniká prostřednictvím zákonů a vládních nařízení, je obvyklé v odvětvích, která chce mít stát pod kontrolou (např: zbrojní průmysl, aby zabránila vstupu konkurenčních podniků do odvětví udělí vláda povolení k činnosti pouze jedné firmě)
Přirozený monopol vzniká tehdy jestliže jeden výrobce může poskytnout produkt za cenu nižší než výrobci dva případně více. Je typický tam, kde jsou dodávky vázány na přenosovou síť jejíž zbudování vyžaduje vysoké fixní náklady, ty znamenají silnou bariéru vstupu na trh. Je to firma nebo odvětví, jejichž průměrné náklady na jednotku produkce prudce klesají v celém rozsahu výstupu. V takové situaci jediné firma (monopol) může nabízet produkt daného odvětví efektivněji, než kdyby o to usilovalo několik firem.“
Formy monopolů
1) Kartel – dohoda mezi samostatnými konkurenty a cenách, dělení území, ve většině států zakázaná forma obchodní dohody (viz výše)
2) Syndikát – dohoda o společném nákupu x prodeji, forma sdružení podniků, které mají vlastní výrobní, ale ne obchodní samostatnost"
3) Trust – propojení v oblasti výrobní kooperace, konkurenční firmy jsou na sobě závislé přesto si zachovávají právní subjektivitu – jsou samostatné, forma sdružování majetku, který jedna nebo více osob svěřuje správcům , aby s ním hospodařili ve prospěch původních majitelů, správci trustu jsou před zákonem vlastníky tohoto majetku, spíše v historii
4) Koncern (holding) – nejvyšší forma existence monopolu, firmy se propojují v celém rozsahu činností a ztrácí právní subjektivitu, - sdružení obchodních společností, z nichž jedna společnost ostatní společnosti řídí například prostřednictvím vlastnictví rozhodujícího kapitálového podílu, ovládá a usměrňuje jednu společnost nebo více společností, fúze= spojení dvou stejně silných, akvizice=větší koupí menší, holding spojuje výhody velkých podniků (např. ekonomickou sílu, kapacitní možnosti, významnější postavení na trhu) s výhodami podniků menších jednotek holdingu (např. pružnost)
Úřad na ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS nebo též antimonopolní úřad)
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže se sídlem v Brně je ústředním orgánem státní správy České republiky s pravomocemi v oblasti ochrany hospodářské soutěže, dohledu nad zadáváním veřejných zakázek a v monitoringu a koordinaci veřejné podpory. V ČR působí od roku 1991.
Úřad je řízen předsedou, který je jmenován prezidentem republiky na šestileté funkční období. Úřadu přísluší vytvářet podmínky pro podporu a ochranu hospodářské soutěže, vykonávat dohled při zadávání veřejných zakázek a veřejné podpory. Úřad je poradenským, monitorovacím a konzultačním orgánem, je zcela nezávislý ve své rozhodovací činnosti,“ uvádí sám o sobě úřad, který sídlí v Brně. Zabývá se trhem, protože fungující hospodářská soutěž má dopad na spotřebitele. S rostoucí konkurenceschopností se rozšiřuje sortiment a snižuje cena. Úřad proto prověřuje, zda firmy neuzavírají kartelové dohody, zda nezneužívají dominantní postavení, schvaluje fúze společností či kontroluje veřejné zakázky a veřejné podpory.
Mezi nejvyšší pokuty, které úřad v posledních letech udělil, patří například postih deset miliónů korun pro RWE. Společnost totiž stanovovala některým zákazníkům příliš vysoké zálohy. Přes čtvrt miliardy korun dostaly vysokou pokutu České dráhy za dominantní postavení na trhu v nákladní dopravě
Selhání trhu
- nefunkčnost tržniho mechanismu v určených oblastech trhu, selhání bývá řeše státními zásahy
příčiny selhání
1) existence monopolu =) stát ochranuje hospodářskou soutěž pomocí zvl. zákonů
2) existence veřejných statků =) pro stát není žádoucí, aby správu a pořizování statků zajištovali soukromníci na základě fungování zákonů trhů
3) externality =) vedlejší účinky trhu na subjekty, které se daného tržního vztahu neučísni
a) negativní (znečištování živ. prostředí výrobci)
b) pozitivní (přináší užitek tržním osobám)
Šedá a černá ekonomika
Šedá ekonomika – ekon. vztahy, které porušují běžné etické a morální normy společnosti
Černá ekonomika – ekon. vztahy, které porušují zákony dané země x mezinárodní zákony